Nezaměnitelná přírodní scenérie se při výstupu na vrchol Stolové hory v Jihoafrické republice může stát nepříjemným zážitkem. Přepadení, úrazy, ztracení turisté i záchranné mise jsou při jejím výstupu už zaběhnutou rutinou. V reakci na zvyšující se nebezpečí proto vzniklo hnutí, které pod vedením Taahira Osmana pomáhá udržovat horu bezpečnou pro všechny její návštěvníky.

S trekováním začal Taahir už jako malý díky rodičům. Coby míšenec se ale potýkal v dobách apartheidu, kdy docházelo k tvrdé rasové segregaci, s velkou diskriminací. Po jeho konci v roce 1994 se pro všechny bez rozdílu otevřela i Stolová hora, která úspěšnému podnikateli sloužila jako ostrůvek klidu a relaxace.

Jenže situace se od roku 2018 postupně zhoršovala, přibývalo přepadení na úpatích hory a o relaxaci se už dalo mluvit jen stěží. A jeden takový příběh, na jehož konci skončilo jeho devět pobodaných kamarádů, byl pro Taahira poslední kapkou.

Po tomto děsivém incidentu založil iniciativu Take Back Our Mountains (TBOM), kterou provází na první pohled banální myšlenka – v jednotě je síla. Hnutí sdružuje několik tisíc dobrovolníků a mimo klasické treky pořádá i úklidové akce a monitoring oblastí parku Stolové hory.

Součástí je propojený kanál, kde lidé sdílejí aktuální informace a podezřelé jevy. Spolupráce s oficiální státní organizací SANParks – Národní parky Jižní Afriky, je v zájmu všech, neboť jejich počty mírně přesahující 120 zaměstnanců se reálně nestačí postarat o celkovou rozlohu parku, která činí 210 kilometrů čtverečních.

Vzhůru na Horu

Chráněná oblast Orange Kloof je součástí Kapské květené říše a jí podobnou lze na světě hledat jen stěží, což potvrzuje zařazení na seznam UNESCO i speciální řazení mimo Afrotropickou oblast. Máme štěstí, vyřídit povolení na podobný trek by jednotlivcům bez průvodce trvalo několik dní.

Ještě za tmy vyrážíme do nevlídného sychravého rána na smluvené místo k úpatí hory. Je tu nečekaně rušno a mezi všemi lidmi poznáváme jednotlivé účastníky treku podle sportovního oblečení. Každý se drží ale svého, pandemií vymezeného osobního prostoru, a tak na sebe jen spiklenecky pokyvujeme. Před nás zanedlouho nastupuje Taahir Osman a začíná briefing. Ještě všem změřit teplotu a začínáme se pomalu ploužit do kopce.

Při pohledu na naši skupinu čítající kolem dvaceti lidí Taahir poznamenává, že normální počty se pohybují okolo padesáti, přičemž sportovních akcí se zde účastní i stovky nadšenců. Nejvíce prý napočítali přes 400 hlav na jedné události.

Za vším hledej politiku

I v Jižní africe platí, že příležitost dělá zloděje. Jen bude učitě ozbrojený. Drtivá většina přepadení jsou zbabělá a zaměřená na cíle, které se pravděpodobně nebudou bránit. Důležité je ale nepodceňovat zoufalost lidí, kteří se uchýlí k takovému zdroji obživy. I ten nejhorší telefon nebo hodinky jsou pro mnohé pořád víc, než kolik si vydělají za celý měsíc.

Ostatně dnes se říká, že v Jihoafrické republice už dávno nezuří bitva mezi bělochy a černochy. Chudí versus bohatí jsou trend pro jednadvacáté století.

“Jeden z mých kolegů trekoval mlhavým ránem nedaleko odtud,“ vypráví Taahir. „Netrvalo dlouho a dva kluci naproti němu už tahali nože. Ale neuvědomili si, že vedoucí má v zádech padesátičlenné stádo turistů. zloději v tu ránu vzali nohy na ramena.”

Části parku, které se nachází u oceánu se také potýkají s problémem pytláctví a místní se často uchylují k přepadávání kolemjdoucích, jednoduše aby odradili nechtěné svědky. Taahir si je těchto problémů dobře vědom, a tak se snaží zpřístupnit trekking i pro ty nejmenší. Hnutí TBOM pořádá akce pro děti a komunity z planiny Cape Flats, což je historicky nejproblematičtější místo sužované vysokou drogovou kriminalitou a válkami gangů. Trekking by mohl být dobrou alternativou jak děti nasměrovat někam jinam, vzhůru.

Taahir se směje, když mu vyprávíme, že kontakt na hnutí TBOM jsme našli v diskuzi pod článkem z krimi zpráv. Poznamenává, že mu přijde absurdní situace v Kapském městě.

Statisticky jsou přepadení v tomto národním parku jen minoritním problémem oproti kriminalitě v chudších předměstích (anglicky Townshipech), o kterých by se však v novinách psalo jen stěží. Stejně jako v jiných zemích světa, vyloučené regiony ve zprávách netáhnou a lidé jsou vůči jejich problémům odolní. Jediné, co dokáže přilákat, je pak nebohý turista v pantoflích a bez telefonu.

Situaci rovněž často komplikují volby, před kterými politici tradičně lákají obyvatele venkovských regionů na peníze, práci a slávu ve městě. Po odevzdání volebního lístku končí převážná většina lidí v neslavných townshipech a často i v bezvýchodné situaci.

Noční můra průvodců

Když se zastavíme pod nosníkem lanovky, dohání nás nesourodá skupinka turistů a ptají se na cestu. Tři slečny s batohy, polepené lístečky Turkish airlines ještě z letadla, doprovází tři mladíci, kteří se předhánějí v tom, jak dámy co nejvíce oslnit svou lezeckou technikou. Několik metrů pod námi se za vydatného funění objevuje poslední člen výpravy v kovbojském klobouku a teniskách. Sice patří k pánské části výpravy, ale vypadá, že dnes už nikoho neoslní.

Když jim Taahir poradí nejlepší cestu vzhůru, prorocky dodá, ať na sebe dávají pozor, postupují pomalu a drží se stezky, nebo že budou mít opravdu dlouhý den.

„Taková skupina je noční můrou všech průvodců,“ vysvětluje nám. „Lidé bez přípravy, vybavení a základních znalostí se vydávají na výstup, který považují za odpolední procházku. Ta se ale často protáhne až do noci.“

Přístupnost stezek se liší dle počasí, které je velice proměnlivé. Vítr často dosahuje rychlosti, při níž nemůžou vzlétnout helikoptéry, nebo se také musí zastavit lanová dráha.

Skupinu potkáváme asi za hodinu znovu tam, kde se cesty spojují v úzkou římsu těsně pod Stolovou deskou. Po nejslabším členu výpravy už není ani vidu, ani slechu a ostatní ze skupiny udýchaně mlčí. Prý zůstal někde vzadu. Taahirovi se protočí oči a prohlašuje, že cesta zpátky je většinou nebezpečnější než ta nahoru.

Na vrcholu nám Taahirovi kolegové hlásí, že zhruba v polovině naší trasy se někdo snaží mávat o pomoc. K něčemu byl přeci jen jeho kovbojský klobouk dobrý. Vrtulník už kvůli silnému větru vzlétnout nemůže, při troše štěstí se k němu záchranná výprava dostane za tři hodiny. Druhý den nakonec dostáváme zprávu, že vyčerpaného a dehydratovaného turistu našli až pozdě v noci.

Stolová hora je nádherný kus přírody, pohled z jejího vrcholu bere dech. Kdo navštíví Kapské město a nevystoupí na ni, jako by nebyl. Hora má silnou, aktivní a přátelskou komunitu, která se o ni stará a za poměrně krátkou dobu odvedla velký kus práce, aby ji vrátila zpět všem lidem.

Pokud se rozhodnete toto nezvyklé místo navštívit, není problém kontaktovat kohokoliv z hnutí TBOM a přidat se k některé z jejich aktivit.